Při nákupu si investiční nemovitost (byt, dům či chatu) pořizujeme za účelem pravidelného výnosu, obvykle zajištěného formou pronájmu (neplánujeme v ní tedy osobně bydlet nebo ji užívat). Koupí ovšem naše investice nekončí, součástí investování do nemovitostí je i dlouhodobé zajištění správy a pravidelné placení řady návazných finančních výdajů (např. za pojištění, daně, opravy apod.).

Větší část z pořizovací ceny nemovitosti je možné financovat hypotékou a využít tak výhod pákového efektu.

Popisuje se tak situace, kdy k nákupu investičního majetku použijeme jak vlastní kapitál, tak ve větším objemu i ten vypůjčený – například hypotéku se zástavou na nákup investiční nemovitosti. Páka se potom vyplácí ve chvíli, kdy je potenciál výnosu z investice vyšší než úrok z úvěru. 

Finanční páka je u nemovitostí výhodným způsobem, jak umožnit investování i s menším množstvím vlastních peněz. Je ale potřeba počítat se zvýšeným úrokovým rizikem – například v situacích, kdy budou ceny nemovitostí klesat, ovšem cena úroků na úvěrech poroste.

Jedná se o pasivní způsob investice, kdy nekupujeme konkrétní nemovitost, o kterou bychom se museli také starat, ale kolektivně se podílíme na investici do nemovitostí (typicky třeba kancelářských budov, průmyslových areálů, nákupních center či velkých logistických parků) nebo podílů nemovitostních společností. Díky tomu se jedná o pohodlnější způsob se zajištěním diverzifikace, stabilních výnosů a ochrany před inflací.

Fondy nicméně není možné kupovat na hypotéku, a proto v tomto případě nelze využívat výhod pákového efektu, jako je tomu například u investice do konkrétních nemovitostí.